Světonázor a teorie platonických vztahů schizofrenního knížete von Konopiště

Dobrý den, vítáme Vás u rozhovoru s knížetem Konstantinem von Konopiště. Je to známý básník a velmi dekadentní osobnost. Uznávaný člen vysoké společnosti, vzdálený bratranec našeho minulého císaře a v poslední době velmi kontroverzní osobnost - dokonce i v nejvíce liberálních kruzích. Řekněte nám prosím sám, čím jste se nejvíce proslavil.

*sípavě kašle* To přeci nestojí za řeč. Mám o tom snad mluvit? Ale tak dobře. Nenávidí mě jak liberálové tak konzervativci, neboť stojím docela mimo jejich realitu možností a jsem autorem pojmu „přísně platonického přátelství“, což znamená, že můžete mít platonický sex, platonickou svatbu, ale je to vždy přísně platonické. Nevěřím na koncepty vztahů. Mám rád ten závazek, ale nechci jej nazývat vztahem.

Řekněte mi něco více o konceptu platonického sexu. Jak jej definujete? Běžně jsou platonické vztahy chápány právě jako jeho absence.

Dle mého je platonické vše, co tak nazvete. Máte platonické mazlení se, líbání, platonický sex. Je to platonické, když si řeknete, že to není doopravdy. Dle mého je hranice tam, kde si ji nastavíte slovy a ne činy. Vztah začíná v okamžiku, kdy jej tak nazvete a platonika končí tam, kde jí přestanete nazývat platonikou. Je možná i platonická svatby, platonické žití s člověkem, platonická reprodukce, platonické vše.

Věříte na koncept svatby a myslíte si, že je to více, než jen právní závazek?

Myslím si, že svatba je vtipná věc, kterou je možno revoltovat vůči dnešním liberálům, kteří ji nenávidí. Nechápu, proč se na ně nevysrat a nevzít svou svatbu post-ironicky.

Zajísté, jenže liberálové ji nenávidí proto, že nenávidí náš stát a celou naši státní strukturu tímto odmítají.

Tu já taktéž nenávidím, ale nedělám takové píčoviny jako oni.

Jaké konkrétně máte problémy s naším státem?

Já mám problém s existencí státu celkově. Chci se moci ráno probudit a říci si – já žiju ve společnosti bez státu – otevřít okno a dívat se na tu ulici bez státu – jezdit dopravou, kterou vedou komuny teploušů. Zkrátka jít na ulici a užívat si ty orgie na ní, protože nemáme stát, který by je zakazoval. To snad chápete, ne?

Dle mého je stát docela důležitým konceptem, protože je založen na náboženství. Na náboženstí vy nevěříte? Na patrony svaté a tak?

Nechte mě vysvětlit. Já jsem také náboženský člověk. Náboženství je to, co si lidé od počátku věků domýšlí. Náboženství je věc ve vaší hlavě, která doplňuje neznámé věci. Nábožentví jako stát a vaše práce a to, že si každé ráno uděláte kávu a dáte si cigaretku.

To je podle vás náboženství? Nemusí mát náboženství vyšší ideál?

Ano – ne. Já nevím. Zkrátka je to to, co je ve vašem podvědomí a nemůžete si jej uvědomit v myšlenkách. I věda je náboženství, protože jsem vědec a zároveň tedy theolog.

Ale v náboženství musí být systém a hierarchie a jeho odrazem je hierarchie společnosti!

Hierarchie a systém jsou vaše neurony, které si spolu hrají. A náboženství jest stát. Vše je to iluze.

Ale musí nad tím býti nějaká vyšší vrstva! Mystická, která je ovšem založena na materialismu a na materiálním světě, jak jej prožíváte.

Materiální svět je věda. Nenávidím vás. Chci technokracii, ale anarchii.

Možná bych přikorčila k jinému tématu. Jste mimo vědce i básníkem. Co Vás vede ke psaní poesie? Myslíte si, že tímto změníte svět?

Ne, vedly mě k tomu psychózy a manické episody. Dělám to, když se neovládám.

Pořádáte taktéž básnická čtení. Kvůli tomu jste se mimo vaši tzv. vědeckou kariéru nejvíce proslavil.

To dělám zkrátka proto, že si chci posílit ego a mít fanoušky.

Takže jste egomaniak?

Extrémní.

Máte nějaké psychické problémy? Jak často?

Všechny a furt. Myslím, že ten koncept platonického vztahu vznikl z mých mentálních problémů.

Jak byste popsal svůj běžný den?

Vzbudím se, udělám si snídani. Vezmu jogurt, dám do něj kakao, proteinový prášek, na to nasekám 50 g banánu, 10 g arašídového másla, udělám si černý čaj, ten louhuji 4,5 minuty. Sním snídani a s čajem se přesouvám do svého kuřáckého salonku, kde si zapaluji první cigaretu za den. Po dokouření a dopití čaje se věnuji ranní hygieně. Na obličej si namažu modrý gel, omyji jej teplou vodou, ledovou kostkou si myju obličej, na 5 minut si na něj dám červené víno a poté požádám svého platonickho kamaráda o další... bílou mastičku. A pak si samozřejmě vezmu krém proti sluníčku SPF 50 PPA++++ protože jsem šlechtic a musím mít bílou pokožku.

Považujete se dle současných standardů krásy za atraktivního?

Ne, jsem tak 3/10, protože mám 155 cm. Já vím, že jsem dokonalý twink, ale to mi nestačí. Potřebuji mít 180 cm. Já určuji veškerý standard, já určuji veškeré společenské vlny, já jsem na vrcholu a já budu stát na vrcholu i fysicky. To je jedno, moc to neřešte. Jenom se koukejte na mě. Dělejte mi portréty. Nějaké další otázky?

Ano, chtěla bych se Vás zeptat na Váš filosofický systém.

Jsem absurdista až do morku kosti. Zároveň takový utilitarianista. To znamená, že smysl mého života je konat co nejvíce věcí, které mi dají serotonin, oxytocin, endorfin a dopamin. Nejsem ovšem hedonista, neboť vnímám i dlouhodobé následky. Preferuji označení egoutilitarianista/absudita.

Mě ovšem přeci jen na Vás více sedí ten hedonismus. Společností býváte označován za padlého knížete hedonismu.

Padlého? Já jsem upadl?

Několikrát na ulici, protože jste byl opilý.

Já a alkohol? To se nemíchá.

Třepat, ale nemíchat?

Ano, jen třepat.

Když jste komunistou, proč vlastníte asi 40 duší na vašem statku, které nemají jídlo a jen Vám slouží?

Já vám řeknu tajemství. To jsou jenom spisy zemřelých otroků. Už nejsou naživu. Mrtvé duše. Vyvolávám je tak jednou za měsíc. Myslím si, že mě mají rádi.

Nelžou Vám?

Mám detektor lži a prý ne.

Můžu ho na Vás vyzkoušet?

Přesuňme se k další otázce raději.

V tom případě Vám děkuji za rozhovor. La revedece.